aneb malá ochutnávka a výzva k akci 😉
Je pro mě smutné sledovat, jak se sucho, vlny veder nebo naopak náhlé přívalové srážky pro nás stávají novou realitou. Naše krajina, pole i zahrady buď vysychají pod náporem slunečních paprsků, anebo se z nich při silných deštích splavují cenné živiny. Zvykli jsme si vinit klima nebo propadat bezmoci. Chci věnovat následující řádky všem těm, kteří se upřímně snaží hledat cesty, jak mohou být součástí řešení.
Pokračovat ve čtení: Voda se sází: Proč syntropické zemědělství mění pravidla hry v době klimatických extrémůRáda bych vás pozvala do světa syntropického zemědělství. Protože je to pro mě cesta, která mi dává naději, že můžu být prospěšnou součástí tohohle velkého a kouzelného ekosystému a že s přírodou nemusíme bojovat, ale můžeme se od ní učit. Planeta země je tu mnohem déle než my a sama ví mnohem lépe, jak pečovat o rozkvět života na svém povrchu.
Když jsem v roce 2023 mohla osobně poznat vizionáře a zakladatele syntropického zemědělství, Ernsta Götsche, zaujala mě hloubka jeho znalostí o přírodě a přírodních mechanismech. Díky efektivní formě zalesnění 500ha degradovaného pozemku v Brazílii se mu podařilo do místa znovu přizvat déšť. Postupně se vrátila voda i do 14 dříve vyschlých potoků. To vše se současným zachováním zemědělské produktivity, pozoruhodným nárůstem biodiverzity a šokujícím zlepšením kvality půdy.
Autorka textu během čtvrtletního výcviku u zakladatele syntropického zemědělství.
Od té doby je jeho nejslavnějším mottem:„Água se planta“ – voda se sází. A dodává, že déšť je jen odměnou pro ty, kteří dokáží v krajině hospodařit citlivě. A také, že nemusí vždycky vysloveně pršet, ale že můžeme vytvářet i mikroklimatické podmínky pro kondenzaci vzdušné vlhkosti.
Přítomnost vody je přímým důsledkem fungujícího, živého ekosystému. Příroda ve své přirozené podobě nikdy nefunguje jako soubor izolovaných individualistů, kteří mezi sebou bojují o zdroje. Je to propojený, inteligentní makroorganismus, kde každý druh – od mikroba v půdě po stromy a živočichy (bohužel zatím většinou s výjimkou člověka) – spolupracuje na vytváření harmoničtějšího prostředí, ve kterém se nakonec žije lépe všem.
Před a po: horní fotografie znázorňuje, jak přibližně vypadal pozemek, na kterém Ernst Götsch začal před více než 40 lety hospodařit. Fotografie níže je z jeho farmy Olhos d´Água (vodní zřídla).
Syntropický design vědomě napodobuje procesy evoluce lesa a využívá energii slunce tam, kde ji konvenční systémy nechávají půdu ničit. Namísto boje s horkem a suchem využívá syntropie tři zásadní mechanismy:
Když sluneční paprsky dopadají na holou půdu nebo monokulturu, povrch země se přehřívá, život v něm umírá a voda se bleskově odpařuje. V syntropickém systému sázíme rostliny v extrémní hustotě.
Abychom mohli maximalizovat fotosyntézu v hustých výsadbách, používáme různé, cíleně zvolené druhy rostlin v PROSTORU a v ČASE (rostliny vhodně kombinujeme do různých pater a v časové souslednosti, tak aby každé stadium výsadby mohlo vytvářet příznivější podmínky pro ty, co přijdou po nich).
Vytváříme takové podmínky, aby sluneční energie nebyla ničivou silou, ale naším spojencem. Každý paprsek je zachycen listem v některém z pater – od světlomilných druhů v nejvyšším patře až po stínomilné byliny u země.
Abychom zvládli ukočírovat takovou hustotu, simulujeme vichřici. Za pomoci cíleného řezu a mulčování recyklujeme neustále přirůstající organickou hmotu v místě.
Tím jednak biochemickými signály stimulujeme celý systém k aktivnějšímu vegetativnímu růstu a vyšší intenzitě fotosyntézy (která odebírá energii slunečních paprsků a oxid uhličitý z atmosféry, a tedy ochlazuje klima), ale také vyrábíme ten nejpřirozenější zdroj půdní úrodnosti přímo v místě. Nejsme závislí na importu živin zvenčí.
Masivní produkce biomasy a její neustálé vracení na povrch půdy v podobě cíleného mulčování vytváří na zemi ochrannou a výživnou vrstvu. Ta dramaticky snižuje odpar, chladí půdu a postupně se mění na více a méně komplexní uhlíkaté sloučeniny. Ty umí skvěle vázat živiny, velké množství vody a vytvářet zdravou půdní strukturu odolnou vůči erozi.
Voda v syntropickém systému nezpůsobuje erozi, protože jí v cestě stojí tisíce kořenů a vrstvy biomasy. Je bezpečně zachycena a skrze hluboké kořeny stromů a podzemní mykorrhizní sítě distribuována i k mělce kořenícím plodinám. Rostliny vodu následně transpirují (odpařují listy) zpět do ovzduší, čímž ochlazují mikroklima a napomáhají tomu, aby se voda mohla do lokálního cyklu opětovně vracet.
Svrchní vrstva půdy na farmě Ernsta Götsche – díky ukládání organické hmoty bohaté na lignin vytváříme podmínky pro rozvoj mycelia Basidiomycet, které má hygroskopické vlastnosti. Ernstovy slovy: „umí „pít“ vzdušnou vlhkost“ a rozvádět ji ke kořenům okolních rostlin.
Tohle je jen malá a zestručnělá ukázka toho, co syntropické zemědělství dokáže. Co se mi ale na tomto přístupu líbí nejvíc, je změna paradigmatu. Že život není o vzájemné konkurenci jednotlivců, ale o tom, co dokážeme vytvořit společně, tak aby se tu nám (a dalším generacím) žilo lépe. A to je rozhodně mnohem větší zábava 😉
Jestli vám tahle ochutnávka brnkla na strunu a rádi byste se dozvěděli víc, tak mám radost 😉
Přijďte se se mnou potkat osobně, abychom si mohli o syntropickém zemědělství povídat víc do hloubky a naučili se, jak můžeme jednotlivé principy konkrétně využít v praxi.
Lektorka: Elsa Šebková, Syntropy
Odpolední seminář v Praze bude zcela ZDARMA, dotkneme se základních principů a mechanismů a ukážeme si, jak nabyté znalosti uplatnit v pozorování přírody, ale i v praxi při pěstování na malých i větších plochách. Bližší informace již brzy na www.syntropy.cz
Lektor: Felipe Amato, Terra Network
Tento workshop bude v angličtině. Počet míst je omezen.
Pre-registrace zde: https://www.syntropy.cz/en/workshops-on-syntropic-agriculture/ (můžete se tu už teď zavázně i nezávazně registrovat přes formulář).
Máme obrovskou čest hostit v Česku za mě zatím nejlepšího učitele syntropického zemědělství, jakého jsem měla tu čest poznat. Felipeho jsem přesně před rokem na doporučení navštívila přímo na jeho farmě v Brazílii.
Dostal mě hloubkou svého porozumění přírodním, ale i společenským a myšlenkovým procesům, skvělými znalostmi a pozorovacími schopnostmi, díky kterým dokáže přírodu a jednotlivé druhy „číst“ a skládat je spolu do vysoce funkčních, produkčních, zdravých a krásných ekosystémů. A navíc svoje znalosti dokáže předávat s humorem a hravostí ve velmi přátelské atmosféře.
Felipe je žákem Ernsta Götsche a přes 10let se mj věnuje i zakládání syntropických systémů v Evropě.
Sama jsem jeho workshop absolvovala několikrát a stejně jako mnoho dalších účastníků můžu potvrdit, že to byl zážitek, který mi změnil život.
Mám proto obrovskou radost, že Felipe přijal pozvání do Česka, kde se po dobu 5 dní budeme věnovat jak teorii, tak i praxi. Společnými silami pomůžeme založit první linie syntropické výsadby a ukážeme si celý proces krok za krokem.
Moc se těším, že spojíme síly a přidáme se na stranu přírody 😉
Elsa
