S laskavým dovolením Ernsta mi bylo umožněno přeložit a zpřístupnit jeho úvodník ke knize Agricultura Sintropica Segundo Ernst Götsch.
José Fernando dos Santos Rebello a Daniela G. Sakamoto se v této přehledné a názorné publikaci pokusili popsat strategie a hlavní techniky používané v syntropickém zemědělství rozvinutém Ernstem Götschem.
„… zjišťujeme tedy, že klíčem k poznání nemůže být záměr manipulovat nebo ovládat vesmír. A to si nicméně uvědomujeme až poté, co jsme učinili tolik pokusů obejít systém života, a až tehdy, kdy se tyto pokusy velice záhy vyjevily jako chyba, ne-li katastrofa. To, čeho jsme nakonec dosáhli za sedmdesát let takzvané Zelené revoluce bylo to, že jsme ekosystémy přivedli, jeden po druhém, na pokraj jejich kolapsu a způsobili vyhubení nejméně jednoho druhu každé dvě minuty. Ptáme se tedy sami sebe: spáchali jsme tolik chyb, protože k tématu přistupujeme nesprávným způsobem? Podle Descartovy známé zásady Cogito, ergo sum („Myslím, tedy jsem“), jsme v posledních staletích věřili, že jsme “nad” přírodou, považujíc sami sebe, lidské bytosti, jako jediné inteligentní tvory.
Z tohoto způsobu vnímání, že jsme lepší, a proto oddělení od přírodního světa, pramení naše touha ovládnout jej, což je cesta, která je – jak si stále více můžeme uvědomovat – mylná. Je na čase toto pojetí radikálně změnit a kriticky rozšířit Descartovu maximu směrem k „tedy jsem“, což nám umožní považovat se za součást inteligentního systému, ve kterém všechny bytosti, které jsou jeho součástí, mají tu společnou vlastnost, že jsou vybaveny schopností spolu navzájem komunikovat a spoluutvářet jeden velký a jedinečný makroorganismus. V něm ale nepřevládá zásada „chytrosti“, podle které si musí každý urvat maximum možného pro sebe; v ní nepřevládá konkurence a chladná soutěživost, jednoduše proto, že každý orgán a každá buňka tohoto makroorganismu ví, že by to byla cesta k její sebevraždě a zániku všech ostatních. Takže k tomu, aby celek mohl prosperovat, by si každý z nás potřeboval položit otázku, která, zdá se, stojí za interakcemi, ke kterým na této planetě dochází od doby před naší existencí: jak mohu interagovat s ostatními členy tak, aby se moje účast stala aktem, který bude přínosný pro všechny? Náš kulturní/filosofický svět však klade překážky všeho druhu tomu, aby se snad někdo odvážil opustit antropocentrický pohled, viditelně zastaralý a dokonce trochu směšný, a na jeho místě přijal biofilní perspektivu, tedy perspektivu přátelství a lásky k přírodě.
Avšak ve chvíli, kdy sestoupíme z „piedestalu těch inteligentních“, na který jsme sami sebe uměle povýšili, odstraníme největší překážku, kterou jsme si vytvořili, abychom se mohli učit, rozumět a mluvit jazykem společným všem bytostem. Všechno bude jednodušší: uvidíme, že bychom neměli rozdělovat svět mezi „dobré a zlé“. Každý existující druh zde plní své funkce, jednající ve svém „oddělení“ pro obecné dobro všech, tedy tak, aby se podílel na optimalizaci fungování životních procesů a makroorganismu Země.
Doufám, že tato kniha dovede své čtenáře k tomu, aby se pokusili získat přístup ke skutečnému internetu, síti společné pro všechny bytosti — s výjimkou velké většiny členů našeho druhu – použijme ji ke komunikaci.
Tato síť má volný přístup, není cenzurována a pracuje s pouhým použitím smyslů, které získáváme při narození a které máme společné se všemi ostatními členy zeměkoule…“
Kniha je dostupná v portugalštině na Amazonu, případně volně ke stažení na
(Překlad celé knihy do češtiny zatím čeká na svého sponzora 😉
